Historie medoviny
Jak připravit lahodnou medovinu věděli už starověcí Sumerové ve 3. tisíciletí př. n. l. Cílevědomý chov včel je zaznamenán také v Egyptě, kde se včely chovaly v hliněných válcovitých nádobách asi od 4. tisíciletí př. n. l. a v Číně. Starověkým Řekům a Římanům byla medovina také známa, ale považovali ji spíše za podřadný nápoj. Med používali spíše k doslazování trpkého vína, kdy míchali dvě třetiny vína s jednou třetinou čerstvého medu nejlepší jakosti.
V celé tisícileté historii byl med dobře ceněnou komoditou a různé prohřešky vůči včelstvům byly tvrdě trestány. Medovina byla od nejstarších dob považována za zdroj života, moudrosti, odvahy a síly a jako taková se přednostně podávala hrdinům a rekům.
Doloženo je i prastaré užívání medového vína (z doby bronzové) v Dánsku, kde se medovina pila až do začátku 17. Století, nebo v Anglii a zejména Walesu, které byly po staletí domovinou vína z medu. Existuje záznam, že na anglickém dvoře ve druhé polovině 17. století byl dobře vychlazený metheglin, kořeněná medovina, považován za největší delikatesu.
Alkoholické nápoje z medu byly dobře známy i indiánům ve Střední a Jižní Americe v době ještě před vyloděním Španělů.
V naší zemi se medovina hojně užívala v období říše Velkomoravské (6.-9. stol.) přičemž v 11.-12. stol. patřily České země k významným exportérům této suroviny až do doby, kdy na Český trůn usedl Karel IV. který postavil před medoviny velikého konkurenta - víno připravované z hroznů.