Medovina z cukru, česká rarita, za kterou se můžeme jedině stydět
- 20. ledna 2016
Ve stínu piva a vína opět pomalu a tiše pohřbíváme medovinu. Proč si nevážíme našeho bohatství? Proč radši pijeme patoky? Ministerstvo zemědělství nám letos zasadí další ránu velkorysou podporou medovin z cukru a lihu.
V předchozím článku jsem poukázal na to, že hrozí situace, kdy Ministerstvo zemědělství v rámci nové vyhlášky o nápojích zlegalizuje výrobu patoků pod jménem medovina. Nová vyhláška o nápojích je téměř hotová, ale snaha nastavit rovné konkurenční podmínky a zvýšit kvalitu medovin byla rozdrcena politickou korektností, strachem udělat zásadní a důležitý krok! Nestačily negativní připomínky od Hospodářské komory, Svazu českých spotřebitelů a nesouhlasy mnoha výrobců medovin i samotných včelařů. Bylo i nadále ponecháno volné pole dvěma třem velkovýrobcům, kteří drží přes 80% trhu a smějí se konkurenci a spotřebitelům do očí. Zvrácené dědictví socialismu ze šedesátých let jsme si pysně udrželi i v roce 2016. Zůstáváme jedinou zemí v Evropě, kde slovo medovina není odvozeno od slova med.
De facto legálně umožňujeme pančování medoviny přidáváním cukru, líhu, ale i vína. Je to holé barbarství a neúcta ke včelaření a národní tradici. Co nám vlastně na takové české medovině chutná? Aromata?
Většina lidí neochutnala a nejspíš neochutná desítky rozmanitých druhů tradičních medovin, vyrobených třeba z různých druhů medu. Nemalá část českých výrobců také vyrábí medovinu za studena, to je opravdová delikatésa a navíc bez tepelné úpravy si med v medovině zachovává veškeré zdravé složky. A na to bysme měli být hrdí a podporovat takové skvosty a ne jejich výrobce stavit před cukrovou konkurenci!
Bohužel většina lidi nezná výrobu medoviny, ve škole nás to nenaučili, doma také ne. To je ovšem vždy skvělá zpráva pro některé výrobce, distributory a prodejce! Nejvíce medovin se protočí na trzích, hudebních akcích, supermarketech, v restauracích, kavárnách či čajovnách a tam u provozních vždy vítězí jednoduché pravidlo: levně nakoupit - draze prodat. Míst, kde koupíte medovinu pouze z medu, je opravdu málo. Dostat se do běžných prodejních řetězců a distribučních sítí je pro regionální výrobce skoro nadlidský úkol při téměř dvojnásobné velkoobchodní ceně kvalitní medoviny.
Medovina se vyráběla tisíce let zpátky a byla pravděpodobně nejstarším alkoholickým nápojem, kvašeným z medu a vody. V dobách, kdy byl med jediným známým sladidlem a lidstvo neznalo lihoviny, mohl těžko někdo vyrábět medovinu z cukru a lihu, natož s přídavkem umělých aromat. Medovinu, která české země proslavila, postupně vytlačilo víno a pivo z důvodu nižších výrobních nákladů. Výroba medoviny se však dlouhá staletí zachovala mezi včelaři. V dobách socialismu byla u nás obnovena výroba medoviny s cílem dodávat na trh stále identickou kvalitu a začalo se experimentovat s přídavky cukru, lihu, aromaty a barvivy, aby zákazník vždy dostal nápoj stejné barvy, chuti, sladkosti a množství alkoholu. Po revoluci jsme u nás v Česku dotáhli nahrazování přírodních surovin do absurdních rozměrů a asi s tím budeme válčit ještě dlouho. Zatímco sousední Slovensko je 15 let před námi a slovenské medoviny mnohokrát obletěly svět se zlatými medailemi, česká medovina si drží prvenství ve zvrácenosti, z čeho může být vyrobena.
Jako ústupek nespokojeným výrobcům se ministerstvo rozhodlo zavést kategorii "přírodní" či "tradiční medovina" a to pro medoviny vyrobené z tradičních a přírodních surovin a přísad. O názvu se přitom stále jedná. Jenom u takto označené medoviny bude mít spotřebitel jistotu, že není przněna cukrem a lihem.
Ještě sice není nic podepsáno, ale čas se krátí. Domnívám se, že by si medovina zasloužila větší zájem lidí i médií.
Je to na nás, co budeme pít a co se budeme zajímat. Važme si prosím ale našich tradic a bohatství! Je to nejcennější, co máme. Vybírejme podle kvality a ne ceny a zajímejme se zejména o to, co jíme a pijeme.
Muzeum medoviny v Praze otevře v březnu 2016 unikátní muzeum spolu s prodejnou tradičních medovin. Nyní hledáme finanční prostředky k rekonstrukci a vybavení prostor. I Vy můžete do 23. února 2016 přispět dobré věci a záchraně naší národní tradice a podpořit tak poctivé výrobce medovin, ale i samotné včelaře, z jejichž medu se kvalitní medovina vyrábí.
De facto legálně umožňujeme pančování medoviny přidáváním cukru, líhu, ale i vína. Je to holé barbarství a neúcta ke včelaření a národní tradici. Co nám vlastně na takové české medovině chutná? Aromata?
Většina lidí neochutnala a nejspíš neochutná desítky rozmanitých druhů tradičních medovin, vyrobených třeba z různých druhů medu. Nemalá část českých výrobců také vyrábí medovinu za studena, to je opravdová delikatésa a navíc bez tepelné úpravy si med v medovině zachovává veškeré zdravé složky. A na to bysme měli být hrdí a podporovat takové skvosty a ne jejich výrobce stavit před cukrovou konkurenci!
Bohužel většina lidi nezná výrobu medoviny, ve škole nás to nenaučili, doma také ne. To je ovšem vždy skvělá zpráva pro některé výrobce, distributory a prodejce! Nejvíce medovin se protočí na trzích, hudebních akcích, supermarketech, v restauracích, kavárnách či čajovnách a tam u provozních vždy vítězí jednoduché pravidlo: levně nakoupit - draze prodat. Míst, kde koupíte medovinu pouze z medu, je opravdu málo. Dostat se do běžných prodejních řetězců a distribučních sítí je pro regionální výrobce skoro nadlidský úkol při téměř dvojnásobné velkoobchodní ceně kvalitní medoviny.
Medovina se vyráběla tisíce let zpátky a byla pravděpodobně nejstarším alkoholickým nápojem, kvašeným z medu a vody. V dobách, kdy byl med jediným známým sladidlem a lidstvo neznalo lihoviny, mohl těžko někdo vyrábět medovinu z cukru a lihu, natož s přídavkem umělých aromat. Medovinu, která české země proslavila, postupně vytlačilo víno a pivo z důvodu nižších výrobních nákladů. Výroba medoviny se však dlouhá staletí zachovala mezi včelaři. V dobách socialismu byla u nás obnovena výroba medoviny s cílem dodávat na trh stále identickou kvalitu a začalo se experimentovat s přídavky cukru, lihu, aromaty a barvivy, aby zákazník vždy dostal nápoj stejné barvy, chuti, sladkosti a množství alkoholu. Po revoluci jsme u nás v Česku dotáhli nahrazování přírodních surovin do absurdních rozměrů a asi s tím budeme válčit ještě dlouho. Zatímco sousední Slovensko je 15 let před námi a slovenské medoviny mnohokrát obletěly svět se zlatými medailemi, česká medovina si drží prvenství ve zvrácenosti, z čeho může být vyrobena.
Jako ústupek nespokojeným výrobcům se ministerstvo rozhodlo zavést kategorii "přírodní" či "tradiční medovina" a to pro medoviny vyrobené z tradičních a přírodních surovin a přísad. O názvu se přitom stále jedná. Jenom u takto označené medoviny bude mít spotřebitel jistotu, že není przněna cukrem a lihem.
Ještě sice není nic podepsáno, ale čas se krátí. Domnívám se, že by si medovina zasloužila větší zájem lidí i médií.
Je to na nás, co budeme pít a co se budeme zajímat. Važme si prosím ale našich tradic a bohatství! Je to nejcennější, co máme. Vybírejme podle kvality a ne ceny a zajímejme se zejména o to, co jíme a pijeme.
Muzeum medoviny v Praze otevře v březnu 2016 unikátní muzeum spolu s prodejnou tradičních medovin. Nyní hledáme finanční prostředky k rekonstrukci a vybavení prostor. I Vy můžete do 23. února 2016 přispět dobré věci a záchraně naší národní tradice a podpořit tak poctivé výrobce medovin, ale i samotné včelaře, z jejichž medu se kvalitní medovina vyrábí.
